Otázka RESPEKTu pro kandidáta na pražského primátora v podzimních volbách 2014:
Jaké největší problémy má metropole a jak je chcete řešit?
Petr Štěpánek (koalice Strany zelených, KDU-ČSL a Starostů a nezávislých):
Prahu
lze rozdělit na historické centrum a zastavěnou část – a pak prstenec
okolo složený v podstatě z vesnic. Každá část vyžaduje jiný přístup.
Jednak chceme vrátit vládu práva a řád do toho, co Prahu dělá Prahu,
tedy v případě historického centra pečlivé dodržování zákona o památkové
péči a všech s tím souvisejících činností. A zároveň turisty dostat na
jiná místa než jsou dnes – třeba do čtvrtí jako jsou Vinohrady, podobně
jako se podařilo třeba v Barceloně. Věnovat pozornost prstenci
zastavěného města bude stejně důležité. Jak bude Praha úspěšná pro
kvalitní pro život v příštích dekádách, se totiž rozhodne na sídlištích.
Měli bychom se o ně postarat: zateplovat budovy, pomáhat lidem při
spojování bytů, udržet tam určité penzum sociálního bydlení, zároveň tam
udržet střední třídu.
Chceme také ve městě
udržet volné prostory, s konceptem zahušťování zástavby nesouhlasíme.
Školka pro každé dítě musí být samozřejmostí a chtěli bychom rovněž, aby
lidé na rodičovské dovolené měli MHD zdarma. V dopravě je nutné zlepšit
prostor pro pěší a cyklisty, hlavní těžiště dopravy mít ve
vysokokapacitní veřejné dopravě, kde chceme pokračovat v rozvoji
kolejové dopravy (metro, tramvaje). S tím souvisí omezování podílu aut
ve městě, a to propojením nízkoemisních zón a parkovacích zón. Je nutné,
aby se ve městě dál nezvyšoval počet aut – k tomu může přispět třeba
podpora systému tzv. car sharingu, který funguje v mnoha městech na
světě. A rádi bychom, aby do chodu města více mluvili občané – nejen do
plánování, ale také do toho, za co má být utracen rozpočet.
Tomáš Hudeček
(TOP09):
Hlavním nástrojem, jak chci naplnit naše vize o budoucnosti
Prahy, bude kobercový nálet na veškerá veřejná prostranství: tedy
rekonstrukce komunikací, aby vypadaly jako v Německu, k tomu zlepšení
prostor pro cyklisty a chodce či revitalizaci náměstí. V Praze je třeba
také budovat nové parky a nemusí to být hned obrovský park typu
Stromovka – pro kvalitu života stačí městský park o velikosti jednoho
bloku budov. Tři sta tisíc Pražanů má podobný park dál než kilometr a
půl od svého bydliště a to se musí změnit. S tím souvisí obecně problém
špatného plánování, které budu chtít zlepšit pomocí speciální instituce.
Klíčová je doprava,
na kterou se dívám střízlivě. Podíl automobilové dopravy se postupně
snižuje a je třeba podpořit jiné formy dopravy; ale zároveň nelze
očekávat, že všichni Pražané budou jezdit na kole od rána do večera.
Město musí být samozřejmě i bezpečné. Měli bychom se také více zaměřit
na vědu, výzkum a inovace. Zadal jsem studii na téma, zda by Praha
neměla mít vlastní grantovou agenturu. Rovněž se musíme konečně
vypořádat s pohrobky a kauzami z minulosti, které jsou do života města
tak zaimplementované, že je musíme řešit. Ať už je to karta, kterou
všichni mají a funguje jako papírový kupón, nebo tunel, který čeká na
termín dostavby.
Miloslav Ludvík
(ČSSD):
Největším problémem Prahy je doprava, kde se musí dát vyšší
preference městské hromadné dopravě. Dopravní situaci v centru bych
řešil zavedením nízkoemisních zón či opatřeními typu zákaz vjezdu pro
vozidla nad tři a půl tuny. S mýtným bych byl opatrný, sice pomůže
centru, ale o to více zatíží oblasti bez mýtného. Nějak se musí dořešit
výstavba pražského okruhu. A je nutné, aby se na takových projektech
finančně podílel stát, protože je nevyužívají jen Pražané, ale půlka
republiky. Další věc je bezpečnost, kde je nutné větší propojení městské
a státní policie. Dále čistota města, přičemž tu nelze řešit
gigantickými tendry na miliardy, ale konkrétní prací v městských
částech. Ukazuje se, že i zdravotnictví bude problém – konkrétně
distribuce ambulantní péče ve městě. A samozřejmě bydlení, sociální
zvláště. Praha teď bude mít velké příjmy z privatizace bytů na
Barrandově a jinde na Praze 5. Než je rozpustit v městském rozpočtu,
bylo by lepší je alokovat na konkrétní projekty – na startovací byty a
na bydlení pro seniory. Mělo by se také zastavit bezohledné požírání
zelených ploch zástavbou, s návrhy na zahušťování městské zástavy
nesouhlasím.
Bohuslav Svoboda (ODS):
Základním
problémem Prahy je, že nemá systém, pomocí něhož budeme plánovat a
posouvat se dopředu. Týká se to třeba základního plánování oprav, dnes
se to neděje a lidé si stěžují na to, že neustále chodí po rozkopaných
ulicích. Pokud bychom vytvořili zvláštní odbor, který by veškeré opravy –
a další činnost města – plánoval a koordinoval, jednak bychom ušetřili a
zároveň by to vedlo ke zlepšení života Pražanů. Další úspory by
přineslo středisko centrálního nákupu – pokud bychom nakupovali třeba
elektřinu centrálně také pro jednotlivé městské části či školy, mohli
bychom výrazně ušetřit. Musí se dále zvětšovat prostor pro setkávání,
proto je třeba revitalizovat pražské parky: Stromovka či Riegerovy sady
po tom volají. Praha potřebuje kromě bohatého kulturního života (rád
bych oživil svůj plán na novou koncertní síň) také novou a zajímavou
architekturu. Nejčastější otázka, kterou kladou turisté, zní: Jak se
dostanu k Tančícímu domu. Líbil by se mi blob na Letné, ale nestěhoval
bych ho na jiné místo. Každopádně se musíme přestat bát něco zbořit a
postavit něco nového, jinak bude Praha zakonzervované město na jednu
návštěvu. S tím souvisí to, že centrum města by se mělo znovu stát
obyvatelné pro normální lidi. A chtěl bych víc strážníků v ulicích –
bezpečnost je naprosto klíčová.
Jan Kasl (kandiduje
se skupinou nestranických odborníků):
Praha jednak není připravená na
již probíhající demografické změny. Nejde jen o stárnutí populace, které
tady probíhá rychleji než ve zbytku republiky. Je třeba na staré lidi
myslet v dopravě a službách, ale i v otázce trávení volného času – ale
jde také o příliv mladých imigrantů, kteří mají děti. Dalším problémem
je snižování konkurenceschopnosti Prahy v rámci evropského prostoru,
tedy ve srovnání s Varšavou, Budapeští, Vídní, Mnichovem či Curychem.
Musíme řešit i klesající výkonnost školství, pražští učitelé se platově
pohybují pod průměrem města, přičemž v regionech to tak není, což
znamená, že učitelé budou mít tendenci odcházet. Jasným problémem je
degradace centra a rozpad pevné struktury města – máte dnes jako
obyvatel Prahy důvod a chuť jí na Václavák? Dál je potřeba mnohem
pečlivěji plánovat rozvoj města, třeba i ve spolupráci se Středočeským
krajem. Dnes máme dvě zastupitelstva, která spolu moc nemluví, to má
velký dopad na dopravu či školství. Dobrým nástrojem, jak toto řešit,
jsou tzv. integrované teritoriální investice, skrze něž by mohla Praha
financovat projekty za svými hranicemi, které budou mít dopady na život
ve městě.